Vždycky, když vidím ve fitku snaživce, jak si po cvičení u baru poroučí gainer mixovaný s mlékem, v lepším případě s vodou, berou mě mrákoty.

Důvody?

Obsah sladidel, většinou vyšší glykemický index, ne vždy přirozené sacharidy, obsah silně anabolizujcích bílkovin, vůbec celkově anabolizující účinek, nehezké spektrum aditiv… Filozofie výroby a používání těchto sacharido-proteinových koncentrátů se z původní myšlenky nahrazovat rychle stravitelné jídlo po fyzické zátěži dostala do slepé uličky. Nutričně k nim není (téměř) co dodat. Hrají si na vyvážené ve smyslu schopnosti plnohodnotně nahradit kvalitní stravu po náročném tréninku, kdy není čas nebo možnost doplnit vyčerpané živiny. Umí podporovat regeneraci glykogenových zásob, celkově nastartovat anabolizující regenerační pochody a v lepších případech se pyšní velmi snadnou a rychlou stravitelností.

Jenomže… není všechno zlato, co se třpytí.

Bílkoviny jsou silně anabolizující, což je potřeba pouze u silových sportů. Navíc jsou předimenzovány hydrolýzou (enzymatickým štěpením) pro jejich lepší a rychlejší trávení. Kulturista toužící pumpovat svaly do maxima po tom samozřejmě touží. Co ale zbytek dychtivých konzumentů? Nemá význam se rozčilovat na běžně zavedenou praxí. Sportovec by si ale měl uvědomit, že pro každý typ sportu platí trochu jiná pravidla, která by měla být upravována v průběhu ročních období a intenzity tréninku. Ne každý potřebuje po tréninku dávku cukrů orientovaných na co nejrychlejší obnovu glykogenu. Ne pro každého jsou vhodné živočišné bílkoviny podporující růst.

O syntetických vitamínech a jejich (ne)výhodnosti bychom mohli povídat dlouhé hodiny. Příliš silný jinový účinek podporovaný různými stimulačními látkami není vůbec košer, z acidobazického hlediska jdeme také do zbytečně okyselujících směrů. Marketingová síla osobního doporučení je ale nekompromisní – co řekne trenér nebo prodejce u baru, popřípadě si přečteme v médiích, musí být pravda a jakýkoli jiný názor je příliš často považován za ubožáckou rebélii. Nebudu si rvát vlasy ze současné situace, už vůbec ne kvůli tomu, že jsem před dávnými léty gainery vyráběl a prodával. Jsme tady od toho, abychom uvažovali proaktivně a zdravě. Z mnoha důvodů, jejichž výčet najdete v členské sekci, získá většina sportovců bezpodmínečně lepší efekt, když místo těchto prášků rozmixovaných v jakékoli tekutině použije poměrně dobře dostupnou variantu v podobě čerstvě lisované mrkvové šťávy a konopného proteinu.

O dobré dostupnosti mluvím proto, že mnohá fitka už dnes nabízejí výrobu fresh džusů a konopný protein je stále rozšířenější a dostupnější. Pokud se mi tato možnost nenabízí a současně nejsem líný, vyrobím si tento „živý gainer“ v domácích podmínkách za pár minut.

Co by měl vědět úplně každý a v praxi málokdo dodržuje, je způsob konzumace. Je pochopitelné, že všichni spěcháme a všechno chceme hned, ale zrovna u gainerů, respektive jakýchkoli tekutých náhrad koncentrovaných živin, je nezbytně důležité pro jejich celkovou využitelnost velmi pomalé pití. Nejlépe systémem pomalého a postupného popíjení, kdy každé sousto dlouho převalujeme v ústech a vychutnáváme. Doba konzumace by se měla pohybovat v rozmezí od 10 do 30 minut po ukončení zátěže – tento rozptyl je dán druhem sportu a jeho intenzitou.

Jakékoli snahy o zpestření chuti mixem s pomerančem či jinými citrusy zatlučte především v zimních měsících silným hřebíkem do rakve, ochlazující termické účinky se v žádném případě nemusí vyplatit.