Změna vědomí - Cesta za světlem

http://gnosis9.net/obchod/?1695,zivot-bez-penez

Život bez peněz

Daniel Suelo (vlastním jménem Daniel Shellabarger) se v roce 2000 dobrovolně rozhodl žít zcela bez peněz. Nežebrá ani není bezdomovec. Nemá nouzi, naopak, lidi kolem sebe často obdarovává. Nestraní se společnosti, má spoustu přátel a účastní se různých aktivit a projektů, své názory vysvětluje a obhajuje na vlastních webových stránkách. Zároveň však ve vztazích a v diskusích respektuje také jiné názory. Žije bohatým vnitřním i společenským životem v přítomnosti - tady a teď. Suelův pozoruhodný životní příběh plný dramatických zvratů i jeho svébytný světonázor vzbuzují naléhavé otázky o osobních jistotách a filozofických, etických, náboženských a sociálních hodnotách každého jedince, o smyslu lidské existence, o mezích osobní svobody - a především o základech a hodnotách společnosti, v níž žijeme.

Ukázka:

V prvním roce jednadvacátého století stál jeden muž u dálnice uprostřed Ameriky, vytáhl z kapsy své celoživotní úspory - třicet dolarů, položil je do telefonní budky a odešel pryč. Bylo mu třicet devět let, pocházel z dobré rodiny a vystudoval vysokou školu. Nebyl duševně nemocný ani závislý na návykových látkách. Jeho rozhodnutí se jeví jako akt svobodné vůle svéprávného dospělého jedince.

V následujících dvanácti letech, zatímco Dow Jonesův index prudce stoupl na historicky nejvyšší hodnoty, Daniel Suelo nevydělal, neobdržel ani neutratil jediný dolar. V době, kdy kdokoli, kdo se uměl podepsat, mohl dostat hypotéku, Suelo nežádal o půjčky ani nevypisoval směnky. Dokonce ani neprovozoval výměnný obchod. Zatímco veřejné zadlužení vzrůstalo na osm, deset a nakonec až třináct trilionů dolarů, neplatil daně, nepřijímal potravinové kupony, nepobíral sociální dávky ani žádnou jinou formu státní podpory. Místo toho se usídlil v utažských jeskyních mezi kaňony, kde se živí morušemi a divokou cibulí, přejetými mývaly a veverkami, vybírá z kontejnerů potraviny s prošlou záruční lhůtou a často dostává najíst od kamarádů i cizích lidí. "Moje filozofie je používat jenom to, co je poskytováno zdarma nebo odloženo, a to, co už tu je a probíhá," píše. Zatímco my ostatní se potýkáme s odpisy z daní, různými sazbami hypoték, důchodovými plány a fondy peněžního trhu, Suelo už nemá ani průkaz totožnosti.

Avšak tento muž, který spí pod mosty a hrabe se v popelnicích, není typický tulák nebo bezdomovec. Nežebrá a často pracuje - za svou námahu odmítá peníze. Ačkoli je veden duchovním přesvědčením a touhou, není mnich ani ve spojení s žádnou církví. A přestože žije v jeskyni, není poustevník: vede čilý společenský život, udržuje blízké vztahy s přáteli a příbuznými a diskutuje s neznámými lidmi na webových stránkách, které provozuje z veřejné knihovny. Projel na kole křížem krážem celý americký Západ a stopem skoro všechny americké státy, jezdil načerno nákladními vlaky, tahal rybářské sítě na trauleru v Beringově moři, sbíral mušle a chaluhy na tichomořských plážích, na Aljašce lovil harpunou lososy a v Oregonu přežil tři měsíce bouřek v koruně prastarého jedlovce.

"Vím, že je možné žít úplně bez peněz," prohlašuje Suelo. "A nemít nouzi."

(...)

Na můj dotaz, jestli si myslí, že dosáhl osvícení, odpověděl, že ne. Osvícení považuje za neustálý proces, o nějž se denně snaží. Ba co víc, Suelo se nepovažuje za věštce ani jasnovidce jako hinduističtí mystikové či indiánští šamani.

"Rád dlouze medituji a postím se, ale neřekl bych, že mám vize," říká. "Myslíme si, že v jiné sféře existuje něco lepšího, ale účelem tohoto způsobu života je žít tady a teď. Není zapotřebí nějakých nadpozemských vizí."

Jeho cíl - jeho cesta - je prostě jen žít pokud možno co nejvíc jako velké duchovní postavy: Ježíš, Buddha, Mohamed, Lao-c'. Nikdy však netvrdí, že je jako oni.

Jeden evangelikální křesťan jednou Suelovi opovržlivě řekl: "Cože, ty si myslíš, že můžeš žít jako Ježíš?"
A ty snad ne?" odpověděl Suelo.

Tahle výměna názorů ilustruje Suelovy námitky vůči organizovanému náboženství: "Copak Ježíš neřekl: i vy budete činit skutky, které já činím? Byl tady jako příklad, který máme následovat. Právě tak všichni proroci. Copak nám proroci neříkali, abychom byli jako oni? To je právě ta chyba křesťanství. Udělalo z Ježíše a proroků ikony, přeneslo je ze země na nebe, abychom je uctívali a aby se stali nedostupné. Vzali jsme skutečnost a udělali z ní bezcenný idol. Křesťané mluví o modlářství ostatních náboženství, ale když už sami nežijí podle zásad a jenom uctívají ty, kteří těmto zásadám učili, tak činí přesně totéž."

224 stran, vazba brožovaná, formát: 200x130 mm, vydáno 2014